Kterak Pampekuna s Uchálem stavěli na Pažutu nový dům

Kukamýžď Leofáš měl dva domy, z nichž ten na zádech pěkně dokulata kulatý měl již od narození, zatímco ten druhý z hlíny celý vypatlaně zpatlaný, sám si vlastnoručně upatlal. Ten hliněný někteří vůkol dokola závistivci tajně mu záviděli a nejvíce pak Pampekuna s Uchálem, kteří na zbudování domu byli nemehla příliš to nemehlovatá, a tak v obyčejné noře museli noc co noc norovat.

„Pane Kukamýžď,“ zkoušela to Pampekuna, „nepostavíte si nový dům? Vždyť ten váš starý strašně už tu straší jako strašidlo. Už vystrašil i prašivce Hrkavce, starého toho třesavce.“

„Nový dům patlat, abych pak celý zamatlaně umatlaný myl se mýdlem zas?“ znechuceně opáčil ukoptěnec Leofáš, jenž mýdlo pro samé mydliny nesnášel.

„Uchál vám s tím rád od samé radosti s radostí pomůže,“ křičela Pampekuna.

„ Cože?“ vyděsil se Uchál, který zatím opodál jen znuděně stál.

„Já a pracovat?“ smál se Uchál.

„Uchál a pracovat?“ smáli se všichni kolem dokola rozjařeně vychechtanci, neb Uchál co největší lenoch byl vůkol všem na Pažutu dobře znám.

A zatímco všichni představou tou vesele se veselili, vtom potok Protok, co kol Pažutu kolem dokola tekl, z břehu z ničehož nic se vylil, přes překvapené vyjevence mocnou vlnou se valil a Kukamýžďův hliněný dům rozmočil a smetl.

„Kde je můj dům?“ zíral nechápavě Leofáš nechápavec střídavě na Pampekunu, Uchála i na ostatní splihlence, zmokle promočené.

„I co, postavíš si nový, a vůbec postavíme všechny nové domy!“ kula Pampekuna železo, dokud bylo žhavé.

„Postavíme nové domy“ křičel nadšeně Uchál.

„A to i ty budeš stavět?“ pípla nesměle Maromuška.

„I já budu stavět!“ křičel rozjařeně kol dokola Uchál.

„Anebo vám budu raději radit dobrou radou,“ dodal pak tiše.

„Anebo se vám tady raději vůbec nebudu plést,“ řekl už jen docela potichounku Uchál vykuk a klidil se z Pažutu, kde zatím zavládl čilý ruch.

I patlali pak ti vypatlanci umatlaní domy bez plánů a rad, a podle toho to pak také vypadalo. Všechno křivé, jen jen spadnout. A protože vítr slabounce, leč přece, náhle zničehonic zafoukal, také to skutečně spadlo.

„Já už nový dům nechci,“ řekl Kukamýžď a zalezl do své dokulata kulaté ulity.

„A nás už to nebaví,“ řekli všichni kolem dokola unavení utahanci a rozešli se.

„Už mám dům?“ přiřítil se Uchál a vesele se rozhlížel, když Pampekuna kdoví proč, zničehožnic mu dala facku, až Uchál překvapeně sed.

„Co je ti?“ diví se Uchál, neb Pampekuna dívá se na něj více než divně.

„Nic,“ odsekla Pampekuna a vrátila se mrzutě v noru.