Vrkač na Pažutu králem, bohužel jen málem

Jednou přiběh Chytrník a na celé kolo okolo řve: „Tak oni už ho také mají, jen my jsme sto let za opicema!“

„Co vrníš,“ okřikl ho Kukamýžď, „a co že mají a kdo že má?“

„No sousedi že přece krále mají, jen my nemáme,“ vzlyká Chytrník.

„Je to tak,“ přitakává jenerál Petrkárek Minerál, „opravdu je pravda, že krále mají.“

„Koho tají?“ nechápe Maromuška.

„Nikoho netají. Ti za kopcem totiž prý nějakého krále mají,“ znechuceně vysvětluje Pakostoj věc Maromušce, jakož i všem vůkol okolo vyjevencům.

„A k čemu že to je, ten král?“ chce znát dopodrobna Zelenín. Ale nikdo na něj nijak nedbá.

„Chceme krále!“ řičí všichni stejnou řečí (kromě Němavky ovšem, která si pro sebe jen tak tichoulince mečí).

„Volme krá krá krále!“ navrhuje Kykyřice v tu ránu.

„Krá krá krále,“ přitakává jí Nakrk s trakařem a strká si nevychovaně hned kus korku do krku.

„Kdo ale bude králem?“ chtěla vědět Maromuška.

„Nejlíp krá krá kráká Kykyřice, proti tomu nemůžete nic mít,“ křičí Vrkač, který si myslel, že král má něco společného s krákáním.

„Krá já krá králem?“ diví se Kykyřice, „a proč ne Vrkač?“

„Proč ne Vrkač?!“ řve divous Vrkače brácha Mrkač.

„Vrkač králem! Vrkač králem!“ řičí vůkol vyjevenci, náhle nadšení tou vidinou.

„Od teď jsi král, Vaše Zveličenstvo,“ povídá slavnostně Chytrník a podává Vrkačovi žezlo z černého železa.

„Pfůůůů,“ nafoukne se Vrkač, až málem praskne. Ale nepraskne, neboť kde se vzal, tu se vzal, přihnal se Ledjed a železné Vrkačovo královské žezlo slupl jako malinu, div s ním nepolkl i Vrkače. Všichni vůkol naštvanci za pádícím Ledjedem pak naštvaně hrozili, ale nikdo se z místa nehnul, neb kdo by se za tím obrem přece honil? A protože bez žezla nemůže být žádný král, tím méně pak nafoukanec Vrkač, zůstal Pažut od té doby bez krále.